Vyšetření
Tónová audiometrie
Je vyšetřování slyšení čistých tónů. Je prováděna audiologickou sestrou nebo lékařem pomocí audiometru, přístroje obsahujícího generátor tónů. Zvuk je veden buď vzdušnou cestou (sluchátkem, nebo reproduktorem), nebo kostní cestou kostním vibrátorem přiloženým na lebku za uchem (procesus mastoideus). Vyšetření provádíme v tiché místnosti, lépe v audiokomoře (speciálně odhlučněná místnost nebo box). Pacient reaguje na přítomnost prezentovaného tónu:
klasická tónová audiometrie – zmáčknutím tlačítka (školní děti až dospělí), klasická tónová audiometrie u dětí – zvednutím ruky (cca předškolní děti),
tónová audiometrie hrou – stavěním věže s kostek, navlékání kroužků na tyč (děti 2–3 roky, často z reproduktoru, protože sluchátka mohou být vnímána dítětem příliš negativně),
behaviorální audiometrie – nespecifické reakce jako mrknutí, přerušení činnosti, otočení za zvukem (věk 6–24 měsíců), kromě tónů mohou být podnětem i další zvuky, většinou z reproduktorů),
audiometrie se zrakovým posílením – na podkladě podmíněné reakce, kterou je třeba nejdříve vybudovat, se dítě otáčí za zvukem s předpokládanou odměnou např.: panenka s blikajícíma očima (věk 6–24 měsíců, kromě tónů mohou být podnětem i další zvuky, většinou z reproduktorů). Výsledkem je graf – tónový audiogram.
Slovní audiometrie
Je soubor vyšetření, kdy pacient opakuje slova, která jsou přehrávána o různé intenzitě. Jedná se o analogii sluchové zkoušky prováděnou v tiché místnosti, nebo audiokomoře a intenzita stimulů je kalibrována. Zdrojem může být mikrofon, nebo nahrávka na nosiči (CD). Typicky je prezentováno 10 slov na stejné intenzitě a z počtu správných odpovědí je vypočítáno procento srozumitelnosti. Základními popisovanými hodnotami jsou 50 % rozumění, práh rozumění (tam, kde pacient dosahuje aspoň 50 % srozumitelnosti) a nejnižší hodnota na které pacient rozumí nejvíce (nejčastěji 100 %). Možnost prezentace, jako u tónové audiometrie: z reproduktorů (tzv.: "volné pole"), do sluchátek, do kostního vibrátoru (oboustranná stimulace vnitřního ucha).Výsledkem je graf tzv. tónový audiogram.
Význam slovní audiometrie: hodnocení efektu sluchadel, vyšetření sluchu předškolních dětí (opakování slov, popřípadě jejich ukazování na obrazovém materiále je pro děti často jednodušší než signalizace detekce tónu), vyšetřování rozumění řeči, v případě normálního sluchu zjištěného tónovou audiometrii, pomocí speciálních slovních sestav (porovnání rozumění jedno- a více slabičných slov, rozumění v šumu, …).
Tympanometrie
Tympanometrie je objektivní vyšetřovací metoda hodnotící závislost odrazu zvukové energie od bubínku zpět k tympanometru na změně tlaku vzduchu v zevním zvukovodu. Tympanometr je zařízení, které vysílá zvukové vlny k bubínku, přijímá a zpracovává zpět odražené zvukové vlny od bubínku a zároveň mění tlak vzduchu v zevním zvukovodu.
Křivka A je fyziologická s vrcholem při nulových hodnotách tlaku. Vrchol značí zároveň hodnotu aktuálního tlaku ve středouší (tlaky na obou stranách bubínku jsou stejné).
Křivka C znamená poruchu ventilační funkce Eustachovy tuby. Vrchol je u této křivky posunut do negativních hodnot tlaku.
Křivka B je bezvrcholová. Znamená, ţe od bubínku se při různých tlacích v zevním zvukovodu odráží stále stejné množství zvuku. Příčinou je zvýšená tuhost systému bubínek – středouší, nejčastěji způsobená přítomností sekretu ve středoušní dutině za celistvým bubínkem.
Pozitivní hodnoty admitance je možné při běžném ambulantním provozu zjistit nejspíše při akutním zánětu středouší, u tohoto onemocnění se ovšem tympanometrie pro bolestivost běžně neprovádí.
Otoakustické emise (OAE) V roce 1978 Kemp popsal měření zvuku v zevním zvukovodu, který byl produkován hlemýžděm. Otoakustické emise jsou generovány jako nelineární vedlejší produkt biomechanické aktivity hlemýždě na úrovni zevních vláskových buněk. Jsou produkovány výhradně preneurálně a neukazují schopnost přenášet zvuk dále. Vyšetření OAE je rychlé, neinvazivní a objektivní. Rozlišují se 2 hlavní kategorie OAE: spontánní (SOAE) a evokované (EOAE). Evokované OAE mají významné využití v klinické praxi: umožňují odhad funkce zevních vláskových buněk, které mechanickým dotykem generují emise jako odpověď na přítomnost zvuku. OAE nejsou výbavné pokud je přítomna porucha sluchu nad 30 dB.
Využití: screening sluchu u novorozenců, vyšetření simulace, vyšetření při ototoxické terapii, senzorineurální poruchy sluchu.
Tympanoskleróza
Definice: formace pevné pojivové tkáně ve středouší obvykle s obsahem vápenatých solí. Etiologie: neznámá, středoušní záněty, stav po operaci. Příznaky: převodní nedoslýchavost při postižení středoušních kůstek. Diagnostika: vyšetření sluchu. Terapie: sluchadla či rekonstrukční operace středouší (tympanoplastika).